|
Co je "Město" a jak na tom jsou Milovice???
Specifický sídelní útvar, sociální organismus, stabilizovaný a geograficky vymezený, který je charakterizován souborem dynamických znaků, jež město odlišují od vesnice. Základními charakteristikami města jsou jeho relativní velikost, geografická uzavřenost, vysoká hustota a kompaktnost zástavby, velká hustota osídlení, specifická demografická, sociální a profesní struktura obyvatel (většinou nepracují v zemědělství), zvláštní funkce města (správní, průmyslové, obchodní, kulturní aj. centrum) a z toho všeho vyplývající druhy, kvalita, koncentrace a intenzita různých forem společenských vztahů jeho obyvatel. Ve městě jsou na relativně malém prostoru soustředěny nezemědělské výrobní síly a služby s působností přesahující rámec města, orgány a zařízení politické a hospodářské moci a správy a bydliště lidí v nich zaměstnaných. V důsledku rozvoje společenské dělby práce, výrobních vztahů, intenzívní komunikace a diferenciace životního způsobu společenských skupin, tříd, vrstev vzniká specifický městský způsob života.
Město jako sociální organismus vždy funguje jako strukturální jednotka vládnoucího výrobního způsobu. V různých dobách a v různých částech světa se k definování určitého sídliště jako města užívala různá kritéria (počet obyvatel, velikost, založení, městská práva). Pojem město pro označení specifického typu sídliště lišícího se od vesnice vznikl ve středověké Evropě. Obsah pojmu byl pak přenesen na podobné sídelní formy s analogickými funkcemi v minulosti (polis) a v jiných částech světa (Asie, Afrika, Amerika). Tato sídliště však postrádají některé charakteristiky evropských měst (částečně dosáhla jisté samosprávy některá města ve středověkém Japonsku). Sídliště městského typu jsou doložena od neolitu (kultovní centra s případnou správní funkcí, sloužila i jako útočiště pro obyvatele okolního území). Vznik města je tak spojen s procesem společné dělby práce, kdy vedle zemědělských sídlišť (vesnic) vznikají i větší sídliště se specifickými funkcemi. Nejstarší známá města vznikla v oblasti sředního východu v 7.-4. tisíciletí př.n.l. (Jericho). Byla to kultovní, obchodní a mocenská centra, kde se soustřeďoval obchod a řemeslo jako specializované výrobní činnosti. Během dalšího vývoje se města nebo sídliště městského typu objevila ve všech částech světa, kde došlo ke vzniku třídní společnosti a státu. Města tvořila samostatné městské státy (Sumer, Foinikie, Řecko, Mayská říše) nebo byla mocenskými hospodářskými a kultovními centry v rámci velkých států (Asýrie, Babylónie, Čína, Egypt, Incká říše, Indie, Řím). Od starověku existovala města, v nichž určitá funkce výrazně převažovala nad jinými (obchodní přístavy ve Středomoří či v jihovýchodní Asii, sídelní města, kultovní střediska). Ve starověké Evropě se města vytvářela z opevněných kultovních a třzních center jednotlivých kmenů. Tento trend vyvrcholil vznikem městských států ve starověkém Řecku a Itálii. V nejvýznamějších řeckých městských státech (Mílétos, Athény) bylo vytvořeno demokratické zřízení a vznikla antická filozofie a věda. Ve starověké Itálii se stal nejvýznamějším městským státem Řím, který si podrobil italické a etruské městské státy a postupně celé Středomoří. V rámci římské říše získávala podřízená městská správní centra status municipií a zároveň byla zakládána města se statutem kolonií (základní obyvatele tvořili římští osadníci, často vojenští veteráni). Krize římské říše (od 3.století) vedla k úpadku měst zejména v její západní části. Úplná agrarizace nebo zánik měst byl dovršen v 5.století po pádu říše západořímské. Kontinuita městského života byla v omezené míře zachována v Itálii, Dalmácii, jižní Francii a Španělsku. V čele správy těchto měst stáli většinou volení konzulové a biskupové. Specifické postavení si udržela italská přístavní města, která-se stala v 10.-11.století námořními republikami zprostředkujícími pro Evropu obchodní styk s Byzancí a Asií (Amalfi, Fisa, Janov, Benátky). Od 11.století se vytvářelo specifické postavení měst ve feudální společnosti. Středověké město bylo odděleno od okolí vlastním právním zřízením a hradbami, mělo hospodářské výsady (obvykle právo trhu a mílové právo) a tvořilo komunitu (obec) svobodných lidí (zásada "Stadtluft macht frei" - městský vzduch osvobozuje). Města si vydobyla uznání v komunálním hnutí 11.-12. století v Itálii, ve Francii a Porýní. Převzato z článku CoJeCo
2008 6.Listopad 20:11
|
