Diskuzní fórum - Seznam komentářů

Milovice: pokus o sociologický portrét

Běžný člověk nechává svůj život plynout v kleštích toho, co by chtěl ([sladká] iluze) a toho, co má ([nepříjmená] skutečnost). Přirozeným výsledkem tlaku takovýchto kleští je frustrace, když iluze nenajde naplnění ve skutečnosti - pokud možno hned nebo v horším případě o deset až patnáct minut později. Reálně není možné dosáhnout takového naplnění, ať už chci po nepřítomných sousedech, aby podle síťového grafu na domovní nástěnce stírali chodbu nebo dostat k osobnímu užívání stříbrný služební passat tdi, který nezaslouženě získala moje méně schopná (ale laškovná) podřízená po firemním večírku a následných pěti panácích vodky v ředitelově bytě. A souvisí to s Milovicemi? Jistě!


 
2009 13.Červenec 12:00 mkcm: (předchozí) Hmm ten článek sedí hezky. Sice hypotéku nemám pnáč mám obecní byt, ale sem na tom stejně. Děti naštěstí nemáme ale vše nám nahrazují řvoucí děti pod oknama. No moje chyba že dělám jen v noci a přes den spím. Můj byt (obecní byt) je vlastně jen noclehárna. Za chvíli to tu stejně bude Praha xy- Milovice. Nemám to tu rád a to tu bydlím 20 let. Ale kam jít? chtěl bych nějaký barák daleko od lidí abych nikoho celý týden měsíc rok neviděl